Každý fotbalista potřebuje k úspěchu několik věcí. Musí mít talent, který je k cestě za fotbalovým snem nesmírně důležitý. Musí to být dříč. Díky této vlastnosti se hráč fotbalově rozvíjí a pracuje na sobě. K úspěchu potřebuje také mít nezlomnou vůli. Díky vůli se nevzdává a má obrovskou motivaci uspět. Musí také umět prodat svůj talent na hřišti. Je i nutné, aby byl přizpůsobivý. Ve své kariéře fotbalisté vymění několik klubů, často i v různých kontinentech. Proto se musí ve svých působištích přizpůsobit, aby v novém týmu uspěl.
Posledním důležitým atributem k cestě za fotbalovou slávou je zdraví. Bez určité zdravotní odolnosti fotbalisté nemůžou naplno využit svůj potenciál. Je spoustu talentovaných hráčů, kterým velké množství zranění zkazilo jejich nadějnou fotbalovou budoucnost. Představme si 5 nejzajímavějších fotbalistů, kterým jejich dlouhý seznam zranění značně ovlivnil kariéru.
1. Alexander Pato
Ve své době to byl obrovský talent. Mluvilo se o něm jako o nástupci hvězdného Ronaldinha. Ve velmi mladém věku přestoupil do AC Milán. Tento slavný italský klub patřil tehdy mezi nejlepší kluby světa. Hned ve své první úplně sezóně za AC Milán v lize dal 15 gólů. Díky skvělým výkonům obdržel ocenění Golden boy pro nejlepšího mladého hráče do 21 let. To vše se mu povedlo v pouhých 19 letech. Patova fantastická forma ovšem neměla tak dlouhého trvání. Jeho výkony velmi ovlivnilo jeho chatrné zdraví. Další 2 sezóny ještě odehrál Pato ve výborné formě a zdraví mu ještě drželo.
Zlomový byl ročník 2011/12. Během této sezóny Brazilec 6x pauzíroval kvůli zranění. Pato vynechal 36 zápasů a jeho kariéra dostala značné trhliny. V uvedené sezóně nastoupil jen v 18 zápasech. Nic se nezměnilo ani v následující sezóně. Pato znovu musel kvůli zranění vynechat velkou část ročníku. Vše naznačovalo tomu, že jeho tělo nedokáže obrovskou zátěž přijmout. Brazilec se už pak nikdy nevrátil do své staré top formy a jeho kariéra začala upadat. Po italském angažmá hrál 4 sezóny doma v Brazílii. Dařilo se mu tam a pokusil se o restart své uvadající kariéry. Na půlroční hostování ho angažovala londýnská Chelsea. Bohužel ho opět postihlo vážné zranění a bylo po nadějích. Poté přišli štace ve Villarealu a čínské lize. Ve svých 30 letech aktuálně hraje opět doma v Brazílii. Velký počet zranění zničil Patovi kariéru. Jediným pozitivem je fakt, že od roku 2016 už ho jeho zdraví tak netrápí a může se zase bavit fotbalem ve své rodne zemi.
2. Daniel Sturridge
V minulosti velký anglický talent. Předpovídala se mu skvělá budoucnost. Chvíli ale trvalo než se v Premier league prosadil. Nejprve přišlo neúspěšné angažmá v Manchesteru City a Chelsea. Sturridge se v těchto silných týmech nedokázal probojovat do A týmu. Svůj talent naplno ukázal až během třetího působiště v Liverpoolu, pod taktovkou Brendana Rodgerse. V kádru The Reds si to vše dokonale sedlo. Sturridge dostal šanci zazářit a využil ji.
Navíc hrál ve velmi talentovaném týmu v čele s legendou klubu Gerrardem. Během úvodního půlroku v LFC vstřelil 10 gólů ve 14 zápasech a vypadalo to, že vše bude fungovat. Jeho životní sezóna přišla v sezóně 2013/14. V tomto ročníku utvořil smrtící střelecké duo s Luisem Suárezem. Celý tým šlapal jako švýcarské hodinky. Dokonce bojoval o titul, ale nakonec skončil druhý. V této sezóně byla radost sledovat superformu Sturridge. Ve 29 zápasech dal 21 gólů. Jeho technika, rychlost a kreativita byla užasná. Fotbal v jeho podání vypadal strašně jednoduše.
Ale už v této sezóně se ukázalo, že Sturridgovo zdraví bude velkým problémem. Angličan musel vynechat 17 zápasů a to nevěštilo nic dobrého. Poté Suarez LFC opustil a Sturridge měl být útočníkem číslo 1. Ale nestalo se tak a Sturridge strávil víc času na marodce než na hřišti. Vleklé zdravotní potíže Sturridge už nikdy nepustily dostat se do staré formy. Po nástupu Kloppa na lavičku LFC se ze Sturridge stal náhradník. Jeho výkony už nebyly jako dřív. Ztratil rychlost, která byla velkou součástí jeho hry.
I přestože jeho výkonnost uvadala dočkal se svého jediného velkého úspěchu kariéry. V roce 2019 obdržel medaili pro vítěze Ligy mistrů. Po tomto úspěchu se ze Sturridge stal volný hráč a angažoval ho turecký Trabzonspor. Sturridgova turecká mise byla velmi krátká. V březnu 2020 byl obviněn z ovlivňování sportovních zápasů a jeho kontrakt okamžitě turecký klub ukončil. Sturridgova zranění jeho kariéru velmi poznamenala. Mohl se z něj stát jeden z nejlepších útočníků posledních let. Osud tomu bohužel chtěl jinak.
3. Fernando Torres
Jeden z nejlepších španělských útočníků historie. A to navzdory tomu, že jeho druhou polovinu kariéry ovlivnilo několik vážných zranění a pokles výkonnosti. Torres byl odchovancem Atletika Madrid. Právě zde započala jeho fotbalová kariéra. Ve španělském velkoklubu se mohl učit od nejlepších a to mu velmi pomohlo. Jeho angažmá v Atletiku Madrid bylo velmi úspěšné a vstřelil spoustu gólů. To zvýšilo pozornost těch nejlepších evropských velkoklubů. Nakonec ho získal anglický Liverpool FC.
V tomto klubu zažil nejúspěšnější období své kariéry. Hned jeho první sezóna v LFC byla úžasná. Dal 24 gólů a stal se nejlepším střelcem Premier league. Jeho čich na góly a střelecký instinkt byl jedinečný. Jeho skvělá forma pokračovala i ve španělském dresu na EURU 2008. Společně s Davidem Villou vytvořil smrtící duo a patřil k nejlepším hráčům turnaje. Se Španělskem turnaj vyhrál a stal se mistrem Evropy. Titul mistra Evropy obhájil i v roce 2012. Reprezentační vrchol přišel na MS 2010, které Španělé také vyhráli.
V sezóně 2008/09 bojoval s Liverpoolem o titul, ale nakonec skončili The Reds druzí. Jeho individuální statistiky byli pořád uchvatné. Torres v této sezóně kvůli zraněním vynechal 18 zápasů. Jeho zdravotní problémy pokračovaly i v následujícím ročníku. Přišly další 2 zranění kvůli kterým vynechal 15 zápasů. I tak měl uctýhodná střelecká čísla. Ve 22 zápasech dal 18 gólů. Sezóna 2009/10 byla poslední, kdy Torres patřil k nejlepším útočníkům světa.
Častá zranění z posledních let zhoršila jeho výkonnost. Jeho poslední půl rok v dresu LFC už nebyl tak ideální a proto přišel přestup do Chelsea za 50 miliónů liber. Nákup Torrese byl jeden z největších přestupových failů v historii Blues. V Chelsea Torres strávil 4 sezóny a jeho angažmá bylo fiasko. Už to nebyl ten starý El Niňo z LFC. Jeho výkony šli rapidně dolů. Jediným pozitivem bylo, že během angažmá v Chelsea získal několik významných trofejí. Vyhrál Ligu mistrů, Evropskou ligu a také anglický pohár.
Poté přestoupil do AC Milán, kde se mu rovněž nedařilo. Proto se rozhodl vrátit do Atletika Madrid. Vrátil se na místo činu a dařilo se mu alespoň z pozice náhradníka. Ve své poslední sezóně za Atletiko Madrid vyhrál znovu Evropskou ligu, což bylo hezké zakončení jeho kariéry. Torres není případ hráče, kdy by mu zranění zničila kariéru. Rozhodně ale jeho zdravotní problémy negativně ovlivnily jeho výkonnost.
4. Tomáš Rosický
Fotbalový virtuos. Český Mozart. Rosického případ je ten nejsmutnější. Největší talent českého fotbalu. Hráč, který měl velkou budoucnost a měl minimálně na to, aby se vyrovnal další české legendě-Pavlovi Nedvědovi. Svou nespornou kvalitu Rosický potvrzoval už v mladém věku. Během angažmá ve Spartě se vypracoval v jednoho z nejlepších hráčů české ligy.
Následoval přestup do Dortmundu a Rosického nejlepší období kariéry. Brzy se zařadil mezi nejlepší hráče týmu a zvlášť spolupráce mezi ním a reprezentančním kolegou Janem Kollerem fungovala skvěle. Rosický vynikal skvělou přihrávkou, měl perfektní přehled pro hru a dokonalou techniku. Zajímavostí je to, že během 6 sezón v Dortmundu Rosický nebyl nikdy zraněný. Po 6 letech Rosický výkonnostně přerostl i Dortmund a přišel vysněný přestup do Arsenalu.
Rosický byl tak talentovaný že se prosadil i v tomto slavném klubu. Bohužel pak přišla řada zranění. Jeho největším problémem bylo že většina jeho zranění bylo velmi vážných. Rosický i přes množství zranění vždy odvedl 100% pro Arsenal. Během angažmá v Arsenalu nikdy nevydržel být zdravý dlouho, což jeho výkonnost značně ovlivnilo.
Přestože nemohl tolik hrát, tak vyhrál s Gunners 4 trofeje (2X FA Cup, 2X Community Shield). Po titulu z Bundesligy a bronzu z EURA 2004 tak získal i v Arsenalu další cenné trofeje. Svou kariéru dohrál ve Spartě a vrátil se zpět na místo, kde vše začalo. Rosický je případ hráče, který kvůli svému zdraví nikdy nenaplnil svůj potenciál. Měl minimálně na to, aby se stal oporou velkého klubu jako třeba Petr Čech.
5. Mario Gotze
Gotze je dalším příkladem hráče, který svůj vrchol zažil ve velmi mladém věku a poté už jeho kariéra spíše stagnovala. Tento Němec byl obrovský talent a okamžitě to potvrzoval. Mario je odchovanec Dortmundu a v tomto týmu také zaznamenal největší úspěchy své klubové kariéry.
Gotze měl jedno velké štěstí. Že ho trénoval v Dortmundu Klopp, který rád pracuje s mladými hráči. Díky skvělé práci Kloppa Dortmund vyhrát 2 tituly v řadě a Gotze byl nezbytnou součástí týmu. Skvělé výkony předváděl i v sezóně 12/13 a to mu zajistilo přestup do Bayernu Mnichov. Přišlo však vážné zranění a byl na marodce další 3 měsíce. Jeho debutová sezóna v Bayernu nebyla ideální, za to v reprezentační kariéře zažil absolutní vrchol. Na MS 2014 s Německem celý turnaj vyhrál a dal ve finále dokonce vítězný gól.
Výkony Gotzeho během angažmá v Bayernu byli slabší než v Dortmundu. I tak z pozice náhradníka vyhrál s týmem další 3 tituly v řadě. V sezóně 15/16 ho postihlo další vážné zranění a to byl konec jeho působení v Bayernu. Gotze se pokusil svou kariéru nakopnout a vrátil se zpět do Dortmundu. Do své top výkonnosti z předešlých let už se ovšem nikdy nedostal. Série vážných zranění mu jeho hvězdnou budoucnost překazila. I tak dosáhl spoustu úspěchů. Aktuálně ve 27 letech stále hraje v Dortmundu, ale plní jen roli náhradníka. Věkově to ještě není žádný veterán, ale už je fotbalově za zenitem.
