Aneb představení třetího (a prozatím posledního) českého týmu podvodního hokeje. Tímto rozhovorem završíme naší sérii článků, která se věnovala právě podvodnímu hokeji. Abychom se neloučili s tímto zajímavým sportem příliš rychle, rozdělili jsme pro vás tento rozhovor na dvě části.
Dobrý den, paní Jitko! Povězte nám něco o sobě a o Vašem týmu. Jak jste se k podvodnímu hokeji dostala?
Asi tak jako většina spoluhráčů – přes moji kamarádku (a v současnosti trenérku dámského týmu). Zmínila jsem se, že si občas chodím zaplavat… Toho se Janča hned chytla a pozvala mě na trénink. Hokej mě hned chytil a navíc mě bavila i parta lidí kolem.
Hraju od podzimu 2009 (můj manžel od roku 2008) a přesto, že hraje jen o rok déle, tak je o parník lepší než já, takže mám silnou motivaci se mu alespoň přiblížit a nebetyčnou radost pokaždé, když se mi ho podaří obehrát 😀
Hrála jste někdy v zahraničním týmu?
V rámci své doktorské stáže v Americe, v Georgii, jsem hrála asi 3x s klubem Swordfish Atlanta. To byl klub, který založila Nicole Mazouch – čirou náhodou jsou její rodiče Češi, kteří v roce 1968 emigrovali do Německa, z něj pak do Kanady, odkud se přestěhovali na Floridu. Nicole se už v Kanadě seznámila s podvodním hokejem a pak si v rámci studia na univerzitě v Atlantě založila svůj klub. Byl to klub vesměs začátečníků, ale hrát s nimi bylo skvělé. S Nicole jsem pořád v kontaktu, pravidelně si voláme. Díky podvodnímu hokeji je snadné najít si partu podobně smýšlejících lidí ať už uvíznete kdekoliv 🙂
Několikrát jsem také měla možnost hrát na zahraničním turnaji v našem týmu obohaceném o hráče ze zahraničí. To je potom vždycky inspirující zážitek. Například když se k nám na turnaji u Mnichova přidali dva hráči z Austrálie, tak to bylo jako potkat se na ledě s Radkem Pastrňákem. Absolutní kontrola puku, skvělé zrychlení „z nuly na sto“, parádní přehled o vývoji hry a tak dále.
Kolik máte členů ve Vašem týmu v Českých Budějovicích? Představte nám některé z nich.
Aktuálně máme kolem 30 členů, ale na trénink se z nich dostaví většinou tak 14. Někteří chodí pravidelně a vynechají trénink jen výjimečně, další musí skloubit tréninky s rodinou a prací a pak jsou samozřejmě i takoví členové, kteří se ukáží jen jednou za čas.
Většina členů se k nám dostala přes kamaráda, který už byl členem, pár členů si nás našlo samo. Hodně jich také rekrutoval Oleg Ditrich – pedagog z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Oleg neúnavně láká všechny své studenty, aby si přišli hokej vyzkoušet, sám je jeden z nejaktivnějších členů. Oleg je i náš věkem nejstarší hráč, ale ve svých 65 letech má opravdu úžasný tah na branku!
Nejnovějším a vlastně i nejmladším členem je syn našeho spoluhráče Richarda. Davča hraje asi půl roku, je mu 15 let a vypadá velmi nadějně. Naopak naším nejdéle hrajícím členem bude nejspíš Martin Maleček a Radek Mužik – Martin patří mezi hráče, kteří zřídka kdy vynechají trénink a patří tak mezi nejsilnější hráče. Oba byli při založení klubu Serrasalmus v Českých Budějovicích a tak vlastně prvními hráči v ČR. Hokej tedy hrají už asi 25 let!
25 let je již možné považovat za velmi dlouhou historii. Jak vypadaly začátky?
Podvodní hokej přitáhl do Budějovic pan Jiří Hruška (místní instruktor potápění). Jednou přišel s tím, že na výstavě v Německu viděl ukázku podvodního hokeje. Parta se toho chytla, začali pátrat po tom, jak se to hraje, svépomocí si vyrobili vybavení a začali v rámci svého pronájmu na bazéně zkoušet podvodní hokej.
Zlomovým rokem byl rok 1997, kdy hráči vyjeli na turnaj do Slovinska, kde se poprvé představili a poprvé potkali s jinými hráči. Mělo to velký úspěch… Na české hráče se všichni chodili dívat a „obdivovat“ jejich vybavení. Po turnaji za našimi průkopníky zašli i hráči z Maďarska, vysvětlili jim, že hokejky drží obráceně (háčkem od sebe). Po následné návštěvě v Maďarsku pak došlo k výraznému posunu ve hře 😀
Musí být ohromně těžké udržovat tým, pokud není s kým jiným hrát. Pražský i plzeňský tým jsou nové, takže jste museli být po 20 let jediný tým v České republice. Jak se s tím tým a hráči vyrovnávají a jak udržují pocit, že jejich úsilí má smysl?
No to je opravdu náročné. Motivací jsou vždycky zahraniční turnaje, čím významnější turnaj, tím větší a delší jsou dozvuky (zrychlí se hra na trénincích, lidi na sobě víc makají atd.). Obrovská vzpruha byla účast ženského týmu na ME 2008 v Turecku a pak na ME 2010 v Portugalsku. V Turecku holky skončily předposlední (porazily Francouzky a měly z toho obrovskou radost) v Portugalsku jsme pak skončily úplně poslední, ale i tak jsme za týden intenzivní hry nasbíraly spoustu zkušeností, které jsme pak předávaly v klubu. Ale bohužel dostat tým na ME je s malou členskou základnou velmi náročné. Věřím, že teď už se blýská na lepší časy!
Druhou část rozhovoru nejdete zde: Druhá část rozhovoru s Jitkou Richtovou z týmu podvodního hokeje Serrasalmus
Další články věnované podvodnímu hokeji:
Rozhovor s Kateřinou Hnilicovou, zakladatelkou pražského klubu podvodního hokeje Narwhals
Octopush, nebo-li podvodní hokej: Rozhovor s Ondřejem Mackem, zakladatelem plzeňského týmu
Pokračování rozhovoru s Ondřejem Mackem, zakladatelem plzeňského týmu podvodního hokeje
Vy ještě neznáte Octopush – jak je to možné?
[…] Rozhovor s Jitkou Richterovou z týmu podvodního hokeje Serrasalmus […]