Arsenal spasil brazilský teenager.

              V dohrávce 16 kola se diváci dočkali londýnského derby. Na hřiště Kladivářů dorazil Arsenal. Mužstvo s aktuálně nejhorší formou, kterému nepomohla ani výměna trenéra. Dlouho to vypadalo, že z krize nevybředne, ale nakonec hráči Gunners ukázali, že fotbal stále hrát umějí.

Zasloužené vedení West Hamu v první půli

              V ideální formě se nenachází ani West Ham a od počátku to bylo zdát. Hrál se nudný, nezajímavý fotbal. Obě mužstva se soustředila hlavně na obranu. Jediné, co zasloužilo pochvalu, byla tradiční bojovnost a nasazení hráčů West Hamu, kteří zejména doma nikomu nic nedarují. Arsenal, jako by se s nimi ani do soubojů pouštět nechtěl, působil velice alibisticky.  S jakým nasazením se má hrát Premier League všem ukázal v závěru první půle italský obránce Ogbonna. Po rohu se v závaru dostal k odraženému míči. Šel do své gólové hlavy tak razantně, že by si ji snad i nechal ukopnout, než aby míč nezasáhl. Hlavičku ještě tečoval jeden z hostujících beků a Leno neměl nárok. V závěru poločasu byl West Ham polit živou vodou, vytvořil si další slibné šance, kdežto trenér Ljungberg už se modlil, aby rozhodčí písknul konec.

Po brance Martinelliho se karty otočily

              Začátek druhé půle připomínal konec té první. West Ham si vypracoval pár nadějných pozic, ze kterých nezužitkoval nic. A pak přišla rána z čistého nebe. Střídající Kolasinac našel ve vápně dobře naběhnutého brazilského mladíka Martinelliho, který první střelu Arsenalu na branku proměnil ve vyrovnávací gól. Tento teprve osmnáctiletý borec nastoupil poprvé v sezóně od začátku a snad jen on  Aubemeyang a Pepe by snesli přísnější měřítka kritiků za výkon v první půli. Právě zmínění dva borci přidali v následujících deseti minutách další dvě branky, a bylo hotovo. Arsenal vstal z mrtvých. Po vyrovnávající brance působil svěže. Hráči najednou byli všude první, vyhrávali souboje a vytvářeli si další šance. Takhle hraje klub z velké šestky. Převaha Arsenalu byla drtivější než převaha Kladivářů v první půli. Gunners vyhráli zaslouženě a fanoušci mohli po dvou a půl měsících slavit výhru v Premier League.

Paralela mezi Arsenalem a Spartou

              Při sledování zápasu mi napadla zajímavá paralela. Arsenal má mnoho společného se současnou pražskou Spartou. Oba mají nabitý kádr zvučnými jmény a výrazně zaostávají za očekáváním. Občas se objeví náznak progresu, což se oběma týmům povedlo o víkendu, ale pak přijde nepochopitelná ztráta s papírově slabšími týmy. Oba týmy pak drží na nohou hlavně teenageři. Spartu, už přes rok, sedmnáctiletý Hložek, Arsenal, alespoň teď v pondělí, osmnáctiletý Martinelli. Fotbal v Čechách i Anglii se velice vyrovnává. Běhat a kopnout do míče tu umí každý, a teprve při stoprocentním nasazení se může ukázat větší fotbalovost hvězd ve slavných týmech.

Potvrdí Arsenal zlepšení v pátek se City?

              Těžko říct po jednom dobrém poločase, že je Arsenal z nejhoršího venku. Již v neděli ho v lize čeká Mistr z Manchesteru City. Ten má rozpočtově silnější tým než Gunners. Nicméně ani City nejsou ten válec z loňska. Pro Arsenal je to jistě hratelné. Nemusí zákonitě vyhrát, ale pokud hráči nechají na hřišti všechno, fanoušci jim prominou i případný neúspěch. Na tento zápas budu hodně zvědavý.

              A zvědavý jsem i na West Ham. Tento tým má na střed tabulky. Místo toho hraje o záchranu. V sobotu jede na hřiště Southamptonu, který je třetí od konce. Má však jen o bod méně než londýnský West Ham. V případě úspěchu by si týmy pořadí v tabulce prohodily. To by se asi majitelům, kteří do týmu napumpovali v minulosti dost peněz, už moc nelíbilo a bůh ví, jak by naložili s trenérem Pellegrinim. Ten tam taky jistě nekoučuje zadarmo. Inu těšme se na další víkend. Bude se zas na co koukat.