Jiří Holík: Nedomanský byl hvězdou, stejnou, jakou byl později Jágr

Bývalý vynikající útočník Jiří Holík přirovnal svého kamaráda Václava Nedomanského, který bude v noci na úterý přijat do prestižní hokejové Síně slávy v Torontu, k Jaromíru Jágrovi. Podle pětasedmdesátiletého Holíka, reprezentačního spoluhráče Nedomanského, byl Nedomanský ve své době hvězdou se vším všudy.

Holíka zprávy o chystaném Nedomanského přijetí do Síně slávy potěšily. „Vencovi jsem hned volal a gratuloval mu, je to můj dlouholetý kamarád. Zasloužil si to.“

„V naší generaci byl něco, jako je dnes Jarda Jágr.“

„Tehdy se ještě tolik hvězdy nevyzdvihovaly jako dnes. Ale Václav byl prostě hvězda. A kamkoliv jsme přijeli, tak měl většinou právě ‚Ned‘ ty první kontakty s médii,“ řekl Holík.

Nedomanský bude v Síni slávy teprve druhým z Čechů po brankáři Dominiku Haškovi. Statistiky a medaile hovoří jasně, ale čím si velkou poctu vysloužil podle trojnásobného mistra světa z let 1972, 1976 a 1977 Holíka? „Vašek byl sice především střelec, koncový hráč, ale dokázal být i tvořivý. Vynikal svou postavou i dobrým bruslením, což zvlášť v minulosti byla super kombinace. Asi k tomu také přispělo, že emigroval a prosadil se v Americe, což bylo hodně složité. Bylo méně týmů, poptávka po evropských hráčích nebyla zdaleka taková jako dnes,“ přemítal Holík.

V reprezentačním týmu společně prožili radost z dobytí zlata na světovém šampionátu 1972, čtyřikrát byli oba dva u zisku stříbra, v jednom týmu hráli také na olympijských hrách v Grenoblu 1968 (stříbro) a Sapporu 1972 (bronz). Asi nejsilnější ale pro Holíka zůstává vzpomínka na MS před padesáti lety, které bylo první po okupaci Československa vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy, mezi nimiž byl i Sovětský svaz.

„Už je to dávno… Tehdy v roce 1969 ve Stockholmu jsme porazili dvakrát sbornou, což bylo něco. Jinak jsme ale já i Vašek byli podobně naladění v tom, že pro nás ty úspěchy trvaly vždy jen krátce. Pár vteřin, když toho člověk dosáhl na ledě, případně pak, když jsme to s týmem slavili. Dali jsme si vínko a tím to končilo, na oslavy do druhého dne tam byli jiní přeborníci,“ smál se Holík.

Několik jejich souputníků se zmínilo, že Nedomanský byl během kariéry spíše individuálně zaměřený, což Holík do jisté míry potvrdil. „Vašek byl sice solitér, ale dobrý kamarád. A tím, že byl koncovým hráčem, tak mu to možná do jisté míry pomohlo i v hokeji. Musíte na to mít správnou povahu, abyste se mohl stát takovým střelcem,“ podotkl Holík.

Připustil, že o útěku už před Nedomanským a Richardem Fardou, kteří emigrovali společně v roce 1974 přes Švýcarsko, uvažovalo více hokejistů. Udělat tak zásadní krok bylo ale složité.

„Samozřejmě jsme zvažovali různé možnosti. Od devatenácti let jsem s hokejem cestoval po Západě, v roce 1968 jsme třeba byli ve Švýcarsku… Ale nebylo jednoduché emigrovat, ani pro hokejistu. Nikdo vůbec nevěděl, co by následovalo, co by se dělo s bráchou, co rodiče, také fakt, že bychom se třeba nemohli nikdy vrátit,“ uvedl Holík. „Emigrace nebyla tak jednoduchá, jak se to třeba teď může někomu zdát. A prosadit se v Kanadě, to bylo podobně těžké,“ dodal Holík.

S Nedomanským i Fardou se krátce před jejich útěkem viděl. „Byli u mě asi dva dny předtím, než s Ríšou odjeli, ale o tomhle jsme se tehdy vůbec nebavili. Na Kanadském poháru v roce 1976 pak bylo první, co jsme udělali po ubytování, když jsme nechali kufry na hotelu, že jsme se hned potkali a společně všechno probrali. A taky trochu popili,“ uvedl Holík.

S Nedomanským je dlouhodobě v kontaktu. „Občas si zavoláme. Jen se trochu obávám, že do Evropy už jen tak nepřicestuje, protože zdraví už mu taky úplně neslouží podle představ,“ konstatoval Holík.

Vedle Jágra vidí jako dalšího českého aspiranta na uvedení do torontské Síně slávy Patrika Eliáše. „V New Jersey prožil skvělou kariéru, odehrál ji navíc za jediný klub, dvakrát s ním získal Stanley Cup. Je tu Krejčí, Pastrňák má třeba skvěle nakročeno, ale do Síně slávy to je samozřejmě dlouhá cesta. Nevím přesně, jaké jsou regule, ale třeba by si mohli někdy i s ohledem na tu tragédii v Rusku vzpomenout na Josefa Vašíčka, vítěze Stanley Cupu s Carolinou a mistra světa,“ vyjmenoval Holík.

Zdroj: ČTK