Jeden z vůbec nejproslulejších finských hokejistů. Mimořádně rychlý hráč, kterého zdobila i skvělá technika. Autor 684 branek v NHL, úspěšný reprezentant a vítěz Stanleyova poháru. Nikdy se nestal mistrem světa, nikdy nevyhrál olympiádu. Vždy chyběl jen malý krůček, ale stříbrné a hlavně bronzové medaile z vrcholných mezinárodních akcí sbíral Selänne jako na běžícím pásu.
Naposledy se radoval z třetího místa na olympiádě v Soči, kde ve čtvrtfinále pomohl precizním výkonem vyřadit silný domácí výběr a velkou roli hrál i v boji o bronz proti USA. A to vše ve věku 43 let! Sezona 2013/2014 pak byla poslední v jeho předlouhé kariéře, byť se ještě mohl objevit v dresu Jokeritu Helsinky, kde jeho cesta za světovou slávou započala. Skvělý comeback se tak nekonal, nedá se nic dělat, poslední soutěžní zápas odehrál „finský blesk“ v dresu Anaheimu Ducks, s nímž získal na jaře 2007 Stanleyův pohár. A jak že kariéra slavného hráče vlastně započala?
První nesmělé krůčky v juniorce Jokeritu, desáté místo v draftu NHL v roce 1988 (Teemu přišel na řadu jako první z Evropy, před něj se dostali třeba Jeremy Roenick, Mike Modano či Rod Brind´Amour) a hlavně úžasný výkon na olympijských hrách ve francouzském Albertville v roce 1992. Zde se sice Finové medaile nedočkali, ale v zámoří už nehodlali nechat nic náhodě. A byl to správný krok, dvaadvacetiletý Selänne si došel ve velkém stylu pro Calderovu trofej. 76 branek je dnes asi pro nováčky jen těžko překonatelný střelecký rekord. Fanoušci Jets finskou hvězdu doslova milovali, ta u nich ale vydržela jen necelé tři sezony.
Další výzva v rámci NHL a především skvělá souhra s Paulem Kariyou. Oba hráči společně vytvořili stejně úderné duo, jako jsou dnes třeba Ovečkin s Bäckströmem v dresu Capitals. Na Selänneho totiž čekal kalifornský Anaheim Ducks. Kanadskou zimu vyměnil za slunné pláže, což ale rozhodně nebylo na škodu výkonnosti. Dvakrát překonal hranici padesáti vstřelených branek, bohužel ale v play-off žádné velké výsledky nepřišly – totéž se dá říci i o pozdějším angažmá v dresu San Jose Sharks.
Sezona 2003/2004 měla přinést velký úspěch. Hvězdami nabité Colorado Avalanche, kterému se Teemu na jednu sezonu upsal, bylo papírově asi nejžhavějším kandidátem na zisk titulu. Sakic, Forsberg, Hejduk, Tanguay, Blake, Morris a především obnovená spolupráce po ose Kariya – Selänne. V základní části skvělý výsledek, sto bodů a dohromady 236 nastřílených branek. V play-off to ale bylo horší. Přes Dallas se ještě Laviny dostaly, ale na San Jose byly jeho hvězdy krátké. Z titulu se nakonec radovala Tampa Bay, která ve finále přehrála urputně bojující Calgary Flames.
Selänneho výsledky zůstaly daleko za očekáváním. V sezoně jen šestnáct branek, ve vyřazovacích bojích jako by se vytratil z ledu. Ve 34 letech se dalo spekulovat o předčasném konci kariéry či odchodu do Evropy a odehrání pár sezon třeba ve finské nejvyšší soutěži.
Číslo osm se však do NHL znovu vrátilo po výluce – a to v plné síle! Stříbrná medaile z olympijských her v Turíně, kde Finové podlehli v napínavém finále Švédům, byla vrcholem výborně odehrané sezony. A za další rok prsten, který patří vítězům – Anaheim opanoval celou NHL!
Finský blesk už v té době zvažoval ukončení bohaté kariéry, ale rozhodl se ještě pokračovat a rozhodně neudělal chybu. Ještě v další sezoně dokázal stíhat i o dvacet let mladší protihráče a pomalu stoupal v historických tabulkách produktivity NHL stále výš. Zastavil se až na čísle 1457, což znamená aktuálně patnáctou příčku. Druhý z Finů, Jari Kurri, je o dalších pět příček níže. Nebýt Jaromíra Jágra, byl v tomto směru Teemu vůbec nejlepším Evropanem. I přesto ale byla jeho kariéra mimořádná a hodná uznání. I proto Anaheim vyřadil dres s číslem osm, které bude navždy viset pod stropem kalifornského Honda Center. Zbývá jen dodat, že o tomto jménu dost možná ještě v budoucnu uslyšíme. Do světa velkého hokeje totiž nakukuje jistý Eetu Selänne, nejstarší syn této velké legendy.
