Rozhovor s Kateřinou Hnilicovou, zakladatelkou pražského klubu podvodního hokeje Narwhals

Pokračujeme v sérii článků, které se věnují podvodnímu hokeji. Sportu, který není veřejnosti příliš znám, což nám přijde jako velká škoda. Pokoušíme se ho tedy lidem více přiblížit a možná také pomoci s rozšířením jeho členské základy.

Jak jste se k podvodnímu hokeji dostala vy osobně?

Před dvanácti lety jsem byla oslovena mým tehdejším školitelem panem profesorem Olegem Ditrichem z Přírodovědecké fakulty v Českých Budějovicích, který patří mezi nejzkušenější hráče podvodního hokeje u nás. Jelikož jsem kvůli škole změnila bydliště a tím zároveň ukončila některé své koníčky, tato nabídka mi přišla vhod a jako milovnice vodních sportů jsem podvodnímu hokeji propadla hned od prvního tréninku.

Po ukončení studií jsem se přesunula zpět do rodné Prahy a po pár letech jsme spolu se sestrou založily klub podvodního hokeje také v Praze.

Jak je to dávno, co jste klub založila? A jak se rozrůstala členská základna?

Na podzim roku 2017 jsme se začali scházet nejprve v bazénu na pražském Suchdole. Tehdy bylo v naší skupině přibližně 5 nadšenců. Poté, co každý z nás přivedl nějakého známého, nám byl suchdolský bazén malý a podařilo se nám uchytit na bazénu Zelený pruh a později také v Podolí. 

Oficiální klub byl založen na začátku roku 2019. Naše členská základna se rozrůstá pomalu, ale jistě. Bohužel pro tento sport je poměrně obtížné sehnat nové hráče. Zkoušeli jsme vyvěsit náborové letáky, psali o nás zajímavé články v novinách, dokonce vzniklo několik TV reportáží, ale moc nových hráčů nám to nepřineslo. Nejúspěšnější je vytipovat si ve svém okolí známé a nalákat je na trénink. 

Jak probíhá obvyklý trénink? 

Tréninky vždy začínají rozplavbou. Pak následuje fáze procvičování triků s pukem, trénink střelby, nácvik herních situací a hra. Podle toho, zda je trénink spíše herní či spíše taktický, se odvíjí časová náročnost jednotlivých částí.

Kdo vede Vaše tréninky? A podle čeho připravujete, na co se budete soustředit? Sdílíte zkušenosti mezi kluby? 

Vedu je já a sestra. Já mám na starost spíše hokejovou část a sestra plaveckou část. Složení tréninků konzultujeme s naší bývalou spoluhráčkou Jančou, která se přestěhovala do Tasmánie, kde se hokej hraje na velmi vysoké úrovni.  Janča zde trénuje se špičkovým ženským týmem, se kterým několikrát po sobě ovládly prestižní turnaj Australian nationals. Tréninky s ostatními kluby sdílíme a tím se vzájemně inspirujeme.

Jak vypadají turnaje? Účastníte se i mezinárodních utkání?

Vzhledem k absenci konkurenčních podvodně hokejových týmů v Čechách (v současné době u nás fungují pouze tři kluby, a to českobudějovický klub Serrasalmus, plzeňští Pilsen Squids a pražští Narwhals) se účastníme výhradně mezinárodních soutěží. Jedná se o přátelská utkání, kterých se účastní vždy okolo 15-20 týmů z celé Evropy. Tyto turnaje probíhají takřka každý měsíc v různých evropských městech. My si vybereme 4 – 5 turnajů do roka.

Domlouváte se s ostatními českými týmy, kterých zápasů se účastnit, nebo jezdíte na různé?

Děláme vlastně obojí. Oficiální mistrovské zápasy v podvodním hokeji jsou podobně jako v jiných sportech rozděleny nejen na mužskou a ženskou divizi. 

Myslím, že teď mluvím za většinu podvodních hokejistek, ale herně je pro mě nejlákavější zahrát si s ženským týmem v ženské divizi. Je to hlavně z důvodu, že ženský hokej je pomalejší a není (většinou :-))) tak tvrdý. 

Z tohoto důvodu jsme s děvčaty vytvořily čistě ženský tým, se kterým už jsme se zúčastnily několika mistrovství Evropy a dalších turnajů. Bohužel turnaje s ženskou divizí jsou zatím stále výjimkou. Náš ženský tým nejprve tvořily dámy pouze z českobudějovického klubu Serrasalmus (kde jsem také začínala), ale v současnosti se mohou do výběrového ženského týmu dostat i děvčata z jiných klubů. 

Muži jdou v našich šlépějích a pro vybrané turnaje také tvoří výběr nejlepších hráčů ze všech klubů.

A pak je tedy několik turnajů „přátelských“, kde proti sobě hrají především mužské či smíšené týmy a na ty jezdí jednotlivé české kluby nezávisle na sobě.

Co je na podvodním hokeji to nejnáročnější?

Podle mě je nejtěžší skloubit několik aspektů, kterými se dobrý hráč podvodního hokeje vyznačuje. Ten musí mít dobrou fyzičku (nejen naplavané kilometry, ale také fyzickou sílu, kterou uplatní při souboji o puk), ovládat domluvenou taktiku, precizně zacházet s pukem a to vše za absence vzduchu.

Měla jsem pocit, že se jedná o bezkontaktní sport, kde byste se soupeře neměli vůbec dotknout. Jak vypadá tedy takový souboj o puk?

Velice záleží na kvalitě týmu (resp. hráčů) a na kvalitě rozhodčích. Často totiž platí, že méně zruční hráči si vypomáhají fauly a je to pak hodně na rozhodčích, aby správnost hry regulovali. Opravdu to je bezkontaktní sport a při hře by se hráči měli dotýkat pouze hokejkou puku, ale musíte třeba také počítat s tím, že hráč v držení puku se může znenadani otočit, u toho logicky kope nohama a když se zrovna někde v tomto prostoru zapomenete, trochu to bolí.

A na závěr tedy: Co je potřeba k tomu, aby někdo mohl začít hrát podvodní hokej?

V podstatě stačí láska k vodním sportům a odvaha vyzkoušet nové věci. Pak se tedy také hodí plavky a umět plavat. Plaveme s ploutvemi a máme potápěčské masky se šnorchly. Na rukou silikonové ochranné rukavice a v ruce malé hokejky. Případným novým zájemcům však stačí opravdu pouze ty plavky. Vše ostatní po předchozí domluvě rádi zapůjčíme.

Jak Vás případní zájemci mohou kontaktovat?

Zájemci mohou kontaktovat přímo mě prostřednictvím emailu na: berankova07@email.cz, nebo svůj zájem vyjádřit přes naše facebookové stránky: https://m.facebook.com/UnderwaterhockeyNarwhals/

Další články věnované podvodnímu hokeji:

Octopush, nebo-li podvodní hokej: Rozhovor s Ondřejem Mackem, zakladatelem plzeňského týmu

Pokračování rozhovoru s Ondřejem Mackem, zakladatelem plzeňského týmu podvodního hokeje

Vy ještě neznáte Octopush – jak je to možné?