Dvanácté místo není určitě pozice, kde by se ambiciózní tým z Moravy chtěl pohybovat. Kolísavé a nevýrazné výkony naznačily, že Zlín se bojů o poháry zřejmě účastnit nebude a naopak se musí soustředit na to, aby se vyhnul sestupovému pásmu.
V prvním zápase přivítali domácí pražskou Slavii a fanoušci byli plni očekávání. Povedený výkon na body však nestačil. Cenné vítězství si ševci připsali až ve třetím kole, kdy dokázali porazit Liberec. Další domácí výhra následovala v pátém kole s Teplicemi.
To bylo však až do odvolání trenéra vše. Na dlouhou šňůru bez výhry, která znamenala předposlední místo v tabulce, doplatil kontroverzní trenér Josef Csaplár, který vydržel u kormidla pouze čtyři měsíce. Na jeho místo byl dosazen jeho asistent Jan Kameník.
Ten navázal na svého předchůdce a v následujících dvou zápasech Zlín nedokázal vsítit branku. Ševce vysvobodila domácí remíza s vícemistrem z Plzně a v dalších pěti zápasech dokázali svěřenci trenéra Kameníka vyválčit devět bodů. Odrazový můstek, směrem vzhůru, byl tedy na světě.
V MOL Cupu si Zlín dokázal poradit s Uničovem, následně, ve vypjatém zápase, i s Varnsdorfem. Organizovaná Mladá Boleslav však byla nad jejich síly a po prohře 1:3 se s pohárem rozloučili bez výraznějšího úspěchu.
